Na základě vašich četných ohlasů, které jste mi zaslaly na předchozí příspěvek „Gaslighting: forma psychické manipulace a citového vydírání“ a za které vám všem moc děkuji, jsem se rozhodla napsat na toto téma ještě jeden příspěvek.
Mateřský Gaslighting okrádá dítě o jeho důvěru ve vlastní mysl.
V předchozím příspěvku jsem již popsala, že Gaslighting je jedna z forem psychického týrání. O to horší však je, že v některých případech jsou tyrany sami rodiče, kteří začnou vytvářet příběh o „hrozném dítěti“.
Začíná to už v dětství. Znovu a znovu dítě slýchává, že učitelky v mateřské škole říkaly, jak stále zlobí a že si s ním nikdo nechce hrát. Může to vést k tomu, že se dítě samo začne v mateřské škole cítit nepříjemně a začne se stranit ostatním dětem. V konečném důsledku to vede k tomu, že se dítě vlastně chová „divně“, a tak ho rodiče poprvé přivedou k terapeutovi, protože „s ním něco není v pořádku“. Terapeut sice nic nezjistí, ale nejistota už je u dítěte „zaseta“. Strach se stane jeho stálým společníkem, i když už je třeba později ve škole. Dítě totiž začne věřit, že je „divné“, protože proč by to jinak jeho rodiče říkali. Když začne věřit, že je „divné“, začne se obávat, že by si z něho ostatní mohli dělat legraci. Dítě tedy začne být „opatrné“, aby bylo vždy správně oblečené, aby mělo vždy všechny věci v pořádku. Vše musí být přesné. Dítě si nedovolí žádné „zvláštnosti“, ale tím je vlastně pro své okolí zase „divné“. Navzdory dokonalému zevnějšku je přesvědčeno, že na něm druzí uvidí, že je něco „špatně“. Právě tady začíná pro oběť nekonečný bludný kruh.
Výsledek? Záchvaty paniky, srdeční arytmie, závratě, chvění, sucho v ústech, nevolnost, dušnost, nejistota a strach.
V určitém okamžiku už není dítě schopné posoudit, zda udělalo něco špatného, což způsobí, že každé setkání s ostatními lidmi jsou pro něho stres a mučení. Začíná si být naprosto jisté, že ho přátelé opustí kvůli jeho nějakému nemožnému chování, aniž by si toho bylo vědomé. S nadsázkou můžeme říct, že kdyby taková osoba byla zatčena a obviněna ze zločinu, asi by to vypadalo takto: „Jo, jo…já o tom tedy vůbec nic nevím, ale pokud to říkáte, tak se to tak určitě stalo.“
V rodinném prostředí a v kruhu přátel šíří rodiče o svých dětech nepravdivé příběhy, jak těžké to s nimi je, jak vyčerpávající je jejich výchova. Nelze tedy pochybovat o tom, že je přátelé budou obdivovat za to, jak si poradí s tak „strašným dítětem“.
Konstrukce „strašného dítěte“ je tedy postavena a důvěryhodnost je do značné míry podkopána. Příbuzní, přátelé nebo kolegové již „vědí“, že daná osoba je „divná“ nebo má duševní poruchu.
Gaslighting je často velmi obtížné odhalit, protože dává pocit zmatení a dezorientace. Pokud ale rodič ví, jaké jsou příznaky, může být snazší zjistit, co se to děje. A tady je několik varovných signálů.
1. Snižování významu vzpomínek
Není vždy zaručeno, že si dítě a rodič budou pamatovat věci z minulosti stejným způsobem. Nakonec jsme různí lidé a věci vidíme z různých perspektiv. Ale není v pořádku, pokud budou rodiče vzpomínky dítěte popírat, snižovat nebo minimalizovat. Když dítě například vykládá nějakou vzpomínku z dětství a rodič k tomu dodá: „Proboha, ty jsi tak dramatická!“ nebo „Vždyť to zas tak zlé nebylo!“ nebo nějaké jiné prohlášení, může to u dítěte vyvolat zpochybnění jeho vlastního vnímání a jeho vlastních zkušeností a narušení vztahu mezi rodiči a dítětem. V takovém případě mohou rodiče předpokládat, že dítě začne své problémy řešit s někým jiným, možná i s někým cizím.
Dopad takového jednání, zejména pokud se děje od dětství, může vést až k tomu, že v dospělosti dítě nedůvěřuje sobě, svým emocím, instinktům a intuici. Časem to může ovlivnit schopnost dítěte převzít skutečnou odpovědnost za sebe jako dospělého.
2. Rodiče se snaží konkurovat svým dětem
I když to může znít divně, můžete si někdy všimnout, že se někteří rodiče snaží konkurovat svým dětem. Patrné je to pak zejména u matek, kde se to může dokonce dostat až do bodu, kdy matka vypadá spíše jako sestra nebo přítelkyně než vlastní máma. Někdy dělají i takové bizarní věci, jako například, že se stanou kamarádkami kamarádek svých dcer.
Někteří rodiče se dokonce snaží žít skrz své děti. Někdy povzbuzují své děti k úspěchu, aby uspěly za každou cenu a oni tak pocítili tento jejich úspěch.
3. Srovnávání sourozenců
Pokud začnou rodiče srovnávat jedno dítě s jeho sourozenci, lze předpokládat, že s jedním z jeho sourozenců se bude zacházet jako se „zlatým dítětem“, a s tím „vyvoleným“ jako s „obětním beránkem“, který může za všechny problémy v rodině. To může ovlivnit duševní zdraví „vyvoleného“ dítěte, pokud je srovnáváno se svými sourozenci celý svůj život. Může to ovlivnit i jeho sebevědomí a ovlivnit i jeho budoucí vztahy.
4. Rodiče nejsou nadšení z úspěchu dítěte
Někdy si můžeme všimnout, že někteří rodiče jsou nervozní, když jejich dítě dosáhne určitého úspěchu, nebo je sami odrazují od dosažení určitých cílů. Pokoušejí se podkopat úspěchy svých dětí, které znamenají jejich nezávislost na těchto rodičích. Například dítě chodí na vysokou školu, ale pro rodiče je to ztráta času v situacích, kdy dítě ostatní příbuzní povzbuzují k dalšímu vzdělání.
Někteří rodiče ve snaze dítě ovládnout a přimět ho, aby změnilo svůj názor dokonce vyhrožují, že s dítětem už nikdy nebudou mluvit, že ho vydědí nebo ho vyhazují z bytu.
5. Činy rodičů neodpovídají jejich slovům
Pokud se jednání rodičů zřídka shodují s jejich slovy ve vztahu k dětem, může to být další znamení, že se jedná o Gaslighting. Tito tyrani velmi často popírají, že něco řekli nebo udělali, a to může mít velký dopad na jejich děti.
Pokud poznáváte některý z výše uvedených příznaků, může to pomoci hodně vysvětlit a dokonce může pomoci zlepšit váš vztah s dětmi.
Co tedy musíme jako rodiče udělat?
Naslouchejme našim dětem, když nám řeknou, že se cítí smutně. Přestaňme hodnotit jejich pocity. Začněme budovat jejich silný základ tím, že začneme poslouchat, co nám říkají. Pomůžeme jim tím věřit v sebe samé.
